Anarchie a evi­dence. Esej o psaní a vidění

Práce Slovanského ústa­vu, Nová řada, sv. 46

Moderní lite­ra­tu­ra spo­čí­vá na decen­t­ra­li­zo­va­ném psa­ní a nehi­e­rar­chic­kém pre­zen­to­vá­ní v původ­ní neroz­li­ši­tel­nos­ti udá­los­tí. Moderní lite­ra­tu­ra neza­klá­dá dílo, ale pro­ces psa­ní, kte­rý dílo roz­klá­dá. Psaní je anar­chie a pokra­ču­je jako evi­den­ce toho, co chce být řečí sdě­le­no, jako jis­té setr­vá­ní sdě­le­ní v čase. Moderní umě­lec­ký jazyk se sna­ží udá­los­tem při­blí­žit až na hra­ni­ci jejich repre­zen­ta­ce a uká­zat je v jejich stá­vá­ní se udá­lost­mi. Takový jazyk se stá­vá jazy­kem pohy­bu, jazy­kem kine­ma­to­gra­fic­kým a evi­dent­ním. Psaní je „per­ma­nent­ní evi­den­cí“, je clo­nou (Gombrowicz) i prů­hle­dem (Nabokov). Kniha pojed­ná­vá o pro­je­vech psa­ní a vidě­ní nejen v tvor­bě Gombrowicze a Nabokova, ale také Babela, Becketta, Bělého, Čechova, Kafky, Pilňaka ane­bo Prousta.

Recenze:

• Veronika Košnarová in: Česká lite­ra­tu­ra 68 (202), č. 4, s. 506 – 510.
  Akt (ne)víry (Kramerius), Akt (ne)víry (ÚČL)
• Libor Staněk: Psaní jako maso a krev. Anarchie a evi­den­ce Miroslava Olšovského in: A2, roč. 16, čís. 14, 2020, s. 5.