Mezi dis­en­tem, under­groun­dem a šedou zónou. Neoficiální bul­harská lit­er­atu­ra 1944 – 1989

Práce Slovanského ústa­vu AV ČR, Nová řada, sv. 55

Monografie nabí­zí prv­ní uce­le­ný pohled na neo­fi­ci­ál­ní bul­har­ské písem­nic­tví z obdo­bí soci­a­lis­mu. Předmětem zájmu je lite­ra­tu­ra psa­ná „do šuplí­ku“, dále díla vyda­ná v samizda­tu a rov­něž někte­rá díla kon­fis­ko­va­ná, jejichž pro­ti­to­ta­lit­ní cha­rak­ter vzbu­dil nevo­li orgá­nů stát­ní moci a repre­siv­ních slo­žek. Literárněhistorický výklad je dopro­vá­zen citá­ty ze sou­kro­mých dení­ků, dobo­vých peri­o­dik i doku­men­tů bul­har­ské StB. Kniha je rov­něž opat­ře­na his­to­ric­kým úvo­dem pojed­ná­va­jí­cím o pová­leč­ném dějin­ném vývo­ji, kte­rý vedl k usta­no­ve­ní „dik­ta­tu­ry pro­le­ta­ri­á­tu“. Také jed­not­li­vé kapi­to­ly jsou zasa­ze­ny do dobo­vé­ho socio-poli­tic­ké­ho rám­ce, bez něhož by se čte­ní lite­rár­ních tex­tů jevi­lo jako vel­mi obtíž­né. Pro čes­ké i slo­ven­ské čte­ná­ře by moh­lo být zají­ma­vé to, jakým způ­so­bem se do vývo­je bul­har­ské lite­ra­tu­ry pro­mít­ly srp­no­vé udá­los­ti roku 1968. Okupace ČSSR totiž zna­me­na­la pro vývoj bul­har­ské kul­tu­ry vel­ký otřes. Řada auto­rů a auto­rek, jejichž šuplí­ko­vé a samizda­to­vé tvor­bě je v kni­ze věno­vá­na pozor­nost, byla ost­ra­ki­zo­vá­na prá­vě v sou­vis­los­ti s poli­tic­ký­mi kon­sek­ven­ce­mi osma­še­de­sá­té­ho. Značný pro­stor je v kni­ze věno­ván např. také bás­níř­kám a bás­ní­kům tzv. zastr­če­né gene­ra­ce osm­de­sá­tých let, jejichž lite­rár­ní tex­ty se díky spe­ci­fic­ké nekon­form­ní poe­ti­ce oci­ta­ly v okra­jo­vých sfé­rách bul­har­ské lite­rár­ní pro­duk­ce, a sta­ly se tak spí­še domé­nou samizda­tu. Ukázky a citá­ty z lite­rár­ních děl a jiných tex­tů jsou v kni­ze uve­de­ny v čes­kém pře­kla­du, čímž je kni­ha dostup­ná nejen bul­ha­ris­tům a sla­vis­tům, ale rov­něž šir­ší veřejnosti.