Slovník jazyka staroslověnského I.-IV.
Lexicon linguae palaeoslovenicae
- Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.

I. Praha 1966, LXXXIV + 853 s., A‑Ћ
II. 1973, 638 s., K‑O
III. 1982, 671 s., P‑R
IV. 1997, 1046 s., S‑y
Dosud nejrozsáhlejší staroslověnský slovník na světě. Zachycuje úplnou slovní zásobu staroslověnského jazyka do konce 11. století a církevněslovanských památek českého původu. Zařazeny jsou i mladší texty církevněslovanské, které mají cyrilometodějský původ. Vyexcerpováno bylo téměř 100 rukopisů.
- Záhlaví hesel jsou normalizována do klasické staroslověnštiny.
- Jednotlivá hesla přinášejí výčet všech pramenů, v nichž je lexém doložen, rozlišení jednotlivých významů, latinský a řecký ekvivalent, latinský výklad slova a překlad do češtiny, ruštiny a němčiny.
- Dokladový materiál zachovává pravopis jednotlivých rukopisů. Doklady jsou citovány s přihlédnutím k neslovanským předlohám.
- V závěru každého hesla je odkaz na staroslověnská synonyma.
V roce 2006 byly všechny 4 svazky slovníku fototypicky vydány vydavatelstvím Univerzity Sankt-Peterburg.
Nově jsou zpracovávány také Dodatky ke Slovníku jazyka staroslověnského.
Jako pendant k tomuto slovníku vzniká Řecko-staroslověnský index.
Z materiálů SJS vychází také Etymologický slovník jazyka staroslověnského (Praha 1989 – ). Koncepčně na Slovník jazyka staroslověnského navazuje také chorvatský Rječnik crkvenoslavenskog jezika hrvatske redakcije (Zagreb 1991 – ) či makedonský Rečnik na crkvenoslovenskiot jazik od makedonska redakcija (Skopje 2000 – ).