Západoslovanské lit­er­atu­ry v českém prostředí do roku 1918

Práce Slovanského ústa­vu AV ČR, Nová řada, sv. 17

Sborník obsa­hu­je stu­die o impul­sech z pol­ské, slo­ven­ské a lužic­ko­srb­ské lite­ra­tu­ry a jejich recep­ci v čes­kém pro­stře­dí. Je zalo­žen na pra­men­ném bádá­ní, vychá­ze­jí­cím z roz­sáh­lé bib­li­o­gra­fic­ké základ­ny Slovanského ústa­vu, jejíž revi­ze a kom­ple­ta­ce byla pří­prav­nou fází vzni­ku sbor­ní­ku. Jeho meto­do­lo­gic­ké zamě­ře­ní tedy vychá­zí z tra­dič­ní lite­rár­ní his­to­rie, obo­ha­ce­né o nej­no­věj­ší teo­re­tic­ké poznatky. Jednotlivé stu­die reflek­tu­jí vzta­hy čes­ké lite­ra­tu­ry a jejích zápa­doslo­van­ských vzo­rů, pří­pad­ně ana­lo­gií na úrov­ni jejich recep­ce v čes­kém lite­rár­ním a kul­tur­ním pro­stře­dí. Autoři chtě­li objas­nit ale­spoň někte­ré otáz­ky z nové­ho úhlu pohle­du, zvláš­tě někte­rá vži­tá klišé. Tak napří­klad fakt časo­vě růz­né­ho výsky­tu urči­tých jevů v jed­not­li­vých lite­ra­tu­rách (čas­to kla­si­fi­ko­ván jako opož­dě­nost jed­něch ve srov­ná­ní s dru­hý­mi) byl v kaž­dé lite­ra­tu­ře pod­mí­něn jiný­mi fak­to­ry. Ve výsled­ku tedy u mno­ha jevů může­me hovo­řit spí­še o jevech ana­lo­gic­kých než bez­pod­mí­neč­ně jed­no­stran­ně pře­ja­tých. V jed­not­li­vých stu­di­ích je věno­vá­na nej­vět­ší pozor­nost vždy tomu jevu, kte­rý byl pro urči­té obdo­bí nos­ným. Je pocho­pi­tel­né, že se v prů­bě­hu sto­le­tí recepč­ní zájem pře­sou­val mezi poezií, pró­zou a dramatem.

Recenze

P. Poslední: Review. Slavia 73 (2004), 2, s. 194 – 196.