Ivan Ivanоvič Zolotarev mladší

Vystudoval kozáckou kadetní školu. Byl dlouholetým generálním tajemníkem Ruské agrární mládeže. Za občanské války sloužil jako důstojník ve Wrangelově armádě. Do 1. ledna 1922 žil v tureckém uprchlickém táboře Kabakça. Do Československa přijel v r. 1922 s druhým transportem organizovaným Zemědělskou jednotou. Živil se jako řidič taxi. Značně se angažoval v kozáckých, studentských a mládežnických spolcích, kde zaujímal vedoucí funkce. V r. 1932 získal československé občanství. Jako dobrovolník sloužil v československé armádě. Pronajal si hostinec Don v Zárybech (okres Brandýs nad Labem), ale v podnikání nebyl úspěšný a vrátil se do Prahy. Od r. 1936 byl předsedou kozáckého spolku Don. 20. června 1939 byl zatčen gestapem a v Berlíně odsouzen za činnost nepřátelskou Říši k trestu smrti. Následně mu byl trest změněn na doživotní pobyt v táboře Oranienburg. 2. května 1945 byl s ostatními vězni osvobozen. Vrátil se do Prahy a znovu se jako dobrovolník přihlásil do československé armády, v níž sloužil jako kapitán pěchoty. Od r. 1946 byl zaměstnán jako obchodní ředitel ve firmě Ultramar.