Vladimir Michajlovič Zenzinov

Pocházel z rodiny kupce, dědičného čestného občana. Po maturitě na 3. moskevském klasickém gymnáziu v r. 1899 studoval na univerzitách v Bruselu, Berlíně, Halle a v Heidelbergu. Od r. 1903 byl členem ústředního výboru Strany socialistů-revolucionářů (eserů). Několikrát byl zatčen. V r. 1918 byl členem výboru Ústavodárného shromáždění v Samaře. Za občanské války byl členem Všeruské vlády (Omského direktoria). V r. 1918 byl vypovězen do Číny. V r. 1919 odjel přes Japonsko a Ameriku do Francie a od začátku dvacátých let žil v Praze a v Berlíně. Byl jedním z redaktorů časopisu Volja Rossii (1920 – 1922). Od 17. března do 2. září 1921 byl předsedou pražského Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům). Byl členem Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR. Ve třicátých letech odjel do Francie, v letech 1931 – 1938 byl spolupracovníkem Ruského zahraničního historického archivu ve Francii. Byl redaktorem časopisu Sovremennyje zápisky. Před druhou světovou válkou žil krátce ve Finsku a v r. 1939 odjel do USA, kde se stal redaktorem časopisu Za svobodu. Byl členem newyorské skupiny eserů, spolku Naděje, Ligy boje za národní svobodu a fondu Afran Foundation. Svobodný zednář. Je pohřben na hřbitově Woodlown v New Yorku.