Ivan Vasiljevič Vinogradov

Pocházel z učitelské rodiny. Absolvoval petrohradské 1. reálné učiliště (1912) a dva ročníky petrohradské Duchovní akademie (1912 – 1914). V r. 1914 byl mobilizován, v r. 1916 povýšen na důstojníka a odvelen na Rumunskou frontu, kde působil jako nižší duchovní. Po vypuknutí občanské války vstoupil do Dobrovolnické armády a v letech 1917 – 1920 sloužil v hodnosti kapitána v Drozdovského divizi. Spolu s armádou byl v r. 1921 evakuován přes Turecko (Gallipoli) do Bulharska. Pracoval v dolech v okolí města Perniku a v zemědělství. Aktivně se účastnil činnosti Ruského studentského křesťanského hnutí. V r. 1926 odjel do Francie a 20. února 1927 přijal mnišské postřižení. V r. 1928 v Paříži dokončil studium v Pravoslavném bohosloveckém institutu sv. Sergije, byl vysvěcen na hierodiakona a vyslán do Československa. Kněžskou službu vykonával v chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice v Praze na Olšanech, v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí a vyjížděl i mimo Prahu (Plzeň, Horní Černošice apod.). Stal se předsedou Bratrstva pro pohřbívání ruských pravoslavných občanů a pro ochranu a udržování jejich hrobů v ČSR. Od r. 1929 působil jako pomocník arcibiskupa Sergije (Koroleva) v chrámu sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí v Praze. V r. 1932 se stal igumenem, v r. 1936 archimandritou. Na Ruských kurzech při Ruské akademické skupině a na Ruském reálném gymnáziu v Praze vyučoval náboženství. Přednášel na různých vojenských a učitelských školeních, konferencích a dobročinných akcích. V letech 1940 – 1945 učil náboženství na Ruském reálném gymnáziu v Praze na Pankráci. Byl členem Ruského vševojenského svazu (1927), od r. 1944 jeho hlavním knězem a zpovědníkem. Současně byl hlavním knězem Národního svazu práce. 24. května 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ a deportován do Sovětského svazu. Vojenským tribunálem byl odsouzen k deseti letům v Karagandinském nápravněpracovním táboře (Karlag). V r. 1946 byl na přímluvu arcibiskupa Sergije (Koroleva) a patriarchy Vší Rusi Alexije I. (Simanského) z tábora propuštěn a poté žil pod dohledem v kazašském Akťubinsku. Od r. 1947 do r. 1957 byl v Alma-Atě knězem v Kazaňském katedrálním chrámu a od r. 1948 v Nikolajevském katedrálním chrámu. Byl tajemníkem místní diecéze a členem diecézní rady Alma-atské a Kazašské diecéze. V r. 1958 se stal knězem ve Vozněsenském chrámu v Jelci, kde působil až do své smrti. Byl pohřben na jeleckém městském hřbitově. V r. 1993 byl rehabilitován.