Boris Adrianovič Usov
Během občanské války sloužil v gardě jízdního dělostřelectva Ozbrojených sil Jihu Ruska. V listopadu 1920 byl s armádou generála P. N. Wrangela evakuován do Konstantinopole, 3. ledna 1922 přijel do Československa. Studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze. Do r. 1938 se staral o katalogy Ruského kulturně-historického muzea. Byl členem Jednoty ruských studentů, absolventů vysokých škol v ČSR a Svazu mladorusů.
Otec: Adrian Vladimirovič (1868 – po 1917; brigádní generál).
Praha XII, Královské Vinohrady, Palackého 96; Horní Krč 35.
Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k. 273.
Хроника культурной, научной и общественной жизни русской эмиграции в Чехословацкой республике. Т. 2. 1930 – 1939. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2001; Волков, Сергей Владимирович. Офицеры российской гвардии. Опыт мартиролога. Русский путь, Москва 2002.