Viktor Michajlovič Ivanov

Pocházel z dědič­né šlech­ty. Po absol­vo­vá­ní brest­li­tev­ské­ho gym­ná­zia nastou­pil na Železniční insti­tut impe­rá­to­ra Alexandra I. Během prv­ní svě­to­vé vál­ky se dob­ro­vol­ně zapsal do Michajlovského dělo­stře­lec­ké­ho uči­liš­tě, kte­ré absol­vo­val a byl pře­ve­len k 26. dělo­stře­lec­ké bri­gá­dě na rumun­ské fron­tě, kde bojo­val až do Říjnové revo­lu­ce. Poté se při­po­jil k oddí­lu plu­kov­ní­ka Drozdovského, s nímž se v řadách 1. divi­ze Drozdovovy dělo­stře­lec­ké bri­gá­dy zúčast­nil Drozdovova taže­ní v hod­nos­ti kapi­tá­na. V roce 1920 byl eva­ku­o­ván z Krymu na polo­ostrov Gallipoli, odkud odjel do Bulharska. Přestěhoval se do Československa, kde absol­vo­val Českou vyso­kou ško­lu tech­nic­kou v Brně. Jako sta­veb­ní inže­nýr pra­co­val v růz­ných sta­veb­ních fir­mách do roku 1945. Poté půso­bil v tábo­ře pro vysíd­le­né oso­by v Pasově. V roce 1948 se pře­stě­ho­val do Buenos Aires.