Ivan Alexejevič Zvorykin

Po studiu v Moskevském zemědělském institutu pracoval na ministerstvu zemědělství a v institute působil jako soukromý docent. Byl přednostou pedologického oddělení geobotanické expedice v Astrachani. Během občanské války sloužil jako důstojník u 18. Donského kozáckého pluku V r. 1920 byl evakuován do Konstantinopole, kde se nejprve živil jako dělník a poté se stal pokladníkem a vedoucím kanceláře Ruské akademické společnosti v Konstantinopoli. Do Československa přijel v r. 1921. V letech 1921 – 1929 byl zaměstnán jako asistent v Zemském výzkumném zemědělském ústavu v Brně a od r. 1926 současně v Ústavu agropedologie, meteorologie a klimatologie. V r. 1928 byl na služební cestě ve Francii, v jejímž rámci se podílel na založení pedologické laboratoře při Národním přírodovědném muzeu a Sorbonně. Prováděl dendrologické, ekologické a pedologické průzkumy na Moravě, Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Zasloužil se o generální pedologický průzkum Školního lesního statku Vysoké školy zemědělské v Adamově. Výsledkem jeho práce byla pedologická mapa, kterou zpracoval rovněž v ruské verzi pro přednášku na sjezd ruských učenců v Praze. Obhájil disertační práci o degeneraci humusokarbonátových půd v Moravském krasu a v r. 1930 získal na České technické vysoké škole v Brně titul doktora technických věd. Poskytoval expertizy v oboru půdní genetiky. Jako člen Výboru pro umožnění studia ruským studentům měl na starosti ruské studenty v Brně. Byl členem Gallipolské akademické skupiny. V r. 1931 odjel do Řecka. Žil v Athénách, kde se stal přednostou Centrální edafologické laboratoře. Pracoval jako pedolog na ministerstvu zemědělství a stal se jedním z vedoucích pracovníků Institutu chemie a zemědělství. Je pohřben na Ruském hřbitově královny Helénů Olgy Konstantinovny v Pireu.