Nikolaj Vasiljevič Zareckij

Po dokončení studia na Tverském jízdním učilišti sloužil jako dobrovolník u 50. dragounského pluku. Maloval, kreslil ilustrace do knih a časopisů (Veswy, Zolotoje runo) a vytvořil sérii akvarelů Ruská armáda v roce 1812, vydávaných ve formě pohlednic. V r. 1911 z armády odešel a začal studovat na Kreslířské škole Společnosti pro podporu umělců. V letech 1913 – 1914 studoval na Akademii umění. V r. 1914 byl mobilizován. Podílel se na grafické podobě lékařských příruček pro armádu. V říjnu 1920 byl s armádou generála P. N. Wrangela evakuován do Konstantinopole, v únoru 1922 přijel do Československa. Zůstal zde čtyři měsíce a poté se přestěhoval do Berlína. Byl předsedou Svazu ruských malířů, sochařů a architektů v Německu. Ilustroval knihy a začal spolupracovat s divadly. V letech 1923 – 1924 spolupracoval s novinami Nakanune a časopisem Gebrauchsgraphic. V červnu 1931 znovu přijel do Československa. Dostával finanční podporu od Československého Červeného kříže. Podílel se na organizaci výstavy A. S. Puškin a jeho doba (1932). K výstavě vydal katalog a v r. 1937 soubor pohlednic s Puškinovými kresbami. Koncem r. 1933 uspořádal v Národním muzeu v Praze výstavu kreseb ruských spisovatelů (z vlastní sbírky). Ilustroval několik knih A. S. Puškina přeložených do češtiny. Navrhl kostýmy a scénu pro hru Láska je zlatá kniha, kterou uvedla Ruská dramatická skupina (1933) a pro tři balety v Národním divadle v Praze (1934, 1935, 1942). V r. 1935 vytvořil náčrty pro operní večer Operní sekce M. Musorgského, který zorganizovala Ruská svobodná univerzita. V r. 1935 se podílel na založení Ruského kulturně-historického muzea, kterému věnoval řadu svých děl. Po zatčení V. F. Bulgakova byl v letech 1941 – 1944 ředitelem tohoto muzea. V r. 1947 požádal o československé občanství. V r. 1950 se přestěhoval do Francie. Ilustroval knihy, pořádal výstavy vlastních děl, pro Společnost ruského vojenského starověku vytvářel náčrtky medailí. Je pohřben v Cormeilles-en-Parisis.