Nikolaj Vasiljevič Zaporožcev

Vystudoval 1. charkovské reálné učiliště (1914) a začal studovat na Charkovském technologickém institutu. V r. 1917 absolvoval 3. petrodvorskou školu podporučíků a byl převelen k pěšímu záložnímu pluku. Během občanské války až do evakuace Krymu sloužil v Ozbrojených silách Jihu Ruska u železničního vojska jako velitel železničních stanic. 1. listopadu 1920 byl evakuován na poloostrov Gallipoli a převelen k Markovově železniční rotě. V letech 1921 – 1923 žil v Bulharsku, kde se živil jako dělník. V r. 1923 odjel do Československa. Studoval na strojním a elektrotechnickém oddělení České technické vysoké školy v Brně; studium dokončil v r. 1927. Od r. 1928 byl zaměstnán jako strojní inženýr ve Škodových závodech v Plzni. Byl tajemníkem Ruského vševojenského svazu a Spolku Gallipolců v Plzni, předsedou Odborového svazu ruských inženýrů a techniků v protektorátu Čechy a Morava a členem Svazu ruských studentů v ČSR. Po druhé světové válce žil v Argentině, kde pracoval jako chladírenský odborník v masném průmyslu.