Anatolij Petrovič Zaljubovskij

Pocházel ze šlechtické rodiny z Moskevské gubernie. Po absolvování 2. vojenského gymnázia v Moskvě vstoupil v r. 1879 do armády. Vystudoval Michajlovské dělostřelecké učiliště (1882) a v hodnosti podporučíka nastoupil ke 14. dělostřelecké brigádě. V r. 1888 absolvoval Michajlovskou dělostřeleckou akademii a nastoupil do Tulské zbrojovky jako zástupce šéfa dílny. V letech 1890 – 1893 byl vedoucím dílny. Od června 1894 do července 1907 pracoval jako technický ředitel Zbrojovky v Sestorecku. V letech 1907 – 1913 byl technickým ředitelem muničního závodu v Petrohradě. V r. 1909 byl povýšen na brigádního generála. Od 31. prosince 1913 byl ředitelem Zbrojovky v Sestorecku, kde zaváděl výrobu armádních pušek Mosin vz. 1891. Od r. 1915 byl veden jako člen Oblastní dělostřelecké správy Petrohradského vojenského okruhu v záloze, pověřený evakuací průmyslových závodů Kyjevského vojenského okruhu a Rigy. Od října 1915 byl zástupcem ředitele Petrohradského závodu na výrobu časových zapalovačů. V r. 1916 byl jmenován divizním generálem. V květnu 1916 byl vyslán do USA, aby revidoval a reorganizoval činnost Ruského nákupního výboru. V r. 1918 byl zatčen bolševiky a uvězněn v Charkově, po propuštění sloužil v getmanské armádě. V červnu téhož roku byl zvolen předsedou Sjezdu ředitelů technických dělostřeleckých závodů v Kyjevě. Vstoupil do Dobrovolnické armády a Ozbrojených sil Jihu Ruska; od konce r. 1918 byl v Jekatěrinodaru náčelníkem zásobování dělostřelectva v záloze a od srpna 1919 ředitel Taganrožského závodu. Na počátku r. 1920 byl na lodi Vladimir evakuován z Novorossijsku na ostrov Lemnos. Odtud odjel do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, kde pracoval ve zbrojním závodě. Historickému archivu a Muzeu spolku dělostřelců v Bělehradě věnoval cenné dokumenty a fotografie. Do Československa přijel na podzim 1920. 17. března 1922 nastoupil do České zbrojovky jako vedoucí výroby a působil zde do 30. června 1926. Zásadním způsobem se zasloužil o zavádění sériové výroby krátkých palných zbraní. S velkou pravděpodobností lze předpokládat, že patenty podané Českou zbrojovkou č. 19391 (Spušťadlo pro samočinné pistole), č. 19392 (Samočinná pistole) a č. 22427 (Samočinná pistole) jsou jeho dílem. 17. září 1928 nastoupil do zbrojního oddělení Škodových závodů v Plzni jako dílenský technický úředník, od 4. prosince 1928 jako konstruktér v oddělení Konstrukce a poté se vrátil zpět na místo technického úředníka. Zabýval se studiemi výroby ručních i strojních pušek a návrhy příslušných dílen. Projektoval zbrojní továrny, dílnu na výrobu leteckých pum a vinutých železných nábojek, provedl návrh na reorganizaci výroby odstředivek. 30. září 1931 byl penzionován, ale od 1. října téhož roku působil ve firmě dále jako konzultant. Ve třicátých letech spolupracoval s časopisem Artillerijskij vestnik, který vydával Spolek ruských dělostřelců v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Po r. 1932 odjel do Francie. Zemřel v Paříži, je pohřben na ruském hřbitově v Sainte-Genevieve-Bois.