Vasilij Vasiljevič Vodovozov

V r. 1890 dokončil studia na Historické a filologické a Právnické fakultě Petrohradské univerzity. Podílel se na činnosti narodnických kroužků. V r. 1887 se podílel na neuskutečněném atentátu na cara Alexandra III. a poslán na pět let do vyhnanství do Archangelské gubernie. V r. 1894 byl z Petrohradu znovu vypovězen a odjel na Balkánský poloostrov. Od r. 1896 pracoval v kyjevských novinách. V r. 1901 navštívil pod pseudonymem Potěmkin Rakousko-Uhersko. V Praze se seznámil s T. G. Masarykem, se kterým poté udržoval písemný styk (jejich korespondence je uložena ve Státním archivu Ruské federace v Moskvě a v Masarykově ústavu v Praze). V r. 1903 se stal členem Svazu osvobození. Od r. 1904 pracoval v novinách Naša Žizň a rovněž řídil zahraniční oddělení novin Voprosy žizni. Za svoji literární činnost byl odsouzen k jednomu roku odnětí svobody. V r. 1907 se stal členem ústředního výboru Skupiny práce. Od r. 1911 spolupracoval s redakcemi časopisů Sovremennik, Russkoje bogatstvo, Vestnik Jevropy aj. a podílel se na heslech Encyklopedického slovníku F. A. Brokgauze a I. A. Jefrona. Po Únorové revoluci v r. 1917 se stal jedním z vůdců demokratického centra a členem ústředního výboru Národně-socialistické strany práce. V letech 1919 – 1920 byl profesorem na katedře státu a práva Petrohradské univerzity. V září 1922 emigroval do Německa. Žil v Berlíně, kde byl členem redakce Encyklopedického slovníku vydavatelství Z. I. Gržebina. 1. dubna 1923 přijel do Československa. Přednášel na Ruské lidové univerzitě (ruský stát a právo), spolupracoval na heslech Ottova slovníku naučného. Byl členem pedagogické rady Ruské lidové univerzity, Strany národních socialistů, Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům) a Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR. Účastnil se tzv. Zbraslavských pátků (setkání ruských emigrantů na Zbraslavi). Publikoval v novinách Ruľ. Koncem dvacátých let téměř úplně oslepl, nemohl se věnovat vědecké práci, ztratil možnost výdělku a dostával sociální důchod. Spáchal sebevraždu skokem pod vlak.