Grigorij Ivanovič Čapčikov

Monarchista. Vystudoval Novoalexandrovské reálné učiliště v Novočerkassku a v r. 1915 nastoupil do vojenského učiliště. V letech 1916 – 1918 sloužil jako armádní důstojník. V r. 1918 začal studovat obor meliorace v Donském polytechnickém institutu. Při mobilizaci v r. 1919 byl povolán do Donské armády, ve které byl jmenován velitelem pluku. V listopadu 1920 byl s Kaledinovým plukem evakuován z Kerče do tábora Çatalca а na ostrov Lemnos. Válečný invalida (měl pravou ruku amputovanou po zápěstí). 18. července 1922 přijel přes Rumunsko do Československa. Vystudoval Ruský institut zemědělského družstevnictví (1925) a Ruskou právnickou fakultu (1928) v Praze. Byl redaktorem novin Oborona Rossii a časopisu Kazačij nabat. Byl předsedou Rady kozáckého centra Svazu mladorusů v ČSR, členem Jednoty ruských absolventů vysokých škol v ČSR (1926 – 1931), Svazu ruských válečných invalidů, místopředsedou Rady kozáckého ústředí při Všekozáckém svazu. Koncem r. 1938 byl pro nepovolenou politickou činnost z Československa vypovězen. Odjel do Francie, kde pořádal přednášky. Byl předsedou Přátelské asociace kozáků, bývalých důstojníků Ruské armády. V březnu 1940 byl zatčen a převezen do koncentračního tábora Le Vernet. O jeho dalším osudu není nic známo.