Alexej Vasiljevič Pešechonov

Studoval v Tverském semináři, ale v r. 1884 z něj byl vyloučen kvůli politické nespolehlivosti. Zpočátku pracoval jako učitel, poté se stal statistikem tverského a orelského zemstva. Pracoval v zemských statistických úřadech několika gubernií, vydal řadu statistických publikací. Byl členem redakce časopisu Russkoje bogatstvo (1904). Spolupracoval rovněž s časopisem Osvoboždenije a s eserskými novinami Revoljucionnaja Rossija. Byl jedním ze zakladatelů a lídrů Národní socialistické strany, po jejím sloučení se Stranou práce (červen 1917) se stal členem ústředního výboru Národně-socialistické strany práce. Od r. 1917 byl členem výkonného výboru Petrohradského sovětu dělnických a vojenských zástupců a Sovětu Hlavního pozemkového výboru, od května do srpna 1917 byl ministrem pro zásobování potravinami v Prozatímní vládě a poté místopředsedou Prozatímní rady Ruské republiky. Byl členem organizace Svaz obrození Ruska. V r. 1922 byl „za členství v kontrarevoluční organizaci Svaz osvobození“ vyhoštěn z Ruska. Žil v Rize a v Berlíně, v r. 1924 přijel do Československa. V letech 1924 – 1925 byl ředitelem Institutu pro studium Ruska, poté vedl Kabinet národního hospodářství a politické ekonomie tohoto institutu. Spolupracoval s Ekonomickým kabinetem S. N. Prokopoviče. Publikoval v časopise Volja Rossii. Byl členem vedení Česko-ruské jednoty. Od r. 1927 byl v Rize konzultantem obchodního zastupitelství SSSR v Pobaltí. Neúspěšně žádal sovětskou vládu, aby mu dovolila vrátit se do vlasti. Byl pohřben v Petrohradě na Volkovském hřbitově v části zvané Literátské můstky.