Ivan Onufrijevič Panas
Pocházel z rodiny venkovského písaře. V r. 1911 maturoval na německém gymnáziu ve Lvově. Studoval na univerzitách ve Lvově (jeden semestr), ve Vídni (tři semestry) a v r. 1917 dokončil studium na historické a filologické fakultě univerzity v Rostovu na Donu. V r. 1918 získal titul kandidáta filologických věd. Učil na 1. chlapeckém gymnáziu a byl předsedou rady dívčího gymnázia, poté se stal ředitelem 22. sovětské školy druhého stupně v Rostovu na Donu. Byl členem Zkušební komise Donského oddělení lidového vzdělávání pro zkoušky k udělení titulu učitelů středních škol z latiny a němčiny a lektorem Vyšších vládních pedagogických kurzů. V r. 1921 přednášel na rostovské univerzitě klasické jazyky a vedl univerzitní knihovnu. Z Ruska emigroval 3. července 1921. V listopadu téhož roku přijel přes Lvov a Varšavu do Československa (společně s V. A. Francevem, se kterým ho pojilo celoživotní přátelství). Působil na vakantním místě Studijního kolegia ruských profesorů v Praze a byl tajemníkem jeho historicko-filologického oddělení. Přednášel na Ruské lidové/svobodné univerzitě. V letech 1921 – 1928 byl lektorem latiny a staré řečtiny na Univerzitě Karlově, v r. 1928 se podílel na založení vydavatelství Jedinstvo a řídil ho až do jeho zániku v r. 1930. Od r. 1934 byl profesorem Ruského reálného reformního gymnázia v Praze Strašnicích, během druhé světové války učil němčinu a latinu na Spolkovém ruském gymnáziu na Pankráci. Od r. 1945 učil jazyky na sovětské střední škole v Praze, v letech 1951 – 1959 vedl katedru cizích jazyků Českého vysokého učení technického. V r. 1957 získal docenturu. Byl tajemníkem Ruského institutu a Výboru Dne ruské kultury v ČSR, členem Ruské akademické skupiny, Svazu ruských pedagogů v ČSR, Pedagogické rady Ruské lidové univerzity a Společnosti přátel Ruského domova. Spolupracoval se studentskými organizacemi – Svazem ruských studentů z Haliče Červená Rus a Spolkem studentů Malorusů a Bělorusů Jednota ruské kultury. Účastnil se mezinárodních kongresů ruských zahraničních vědců v Bělehradě (1928) a v Sofii (1930), sjezdů byzantologů v Athénách (1930) a v Římě (1936) a slavistů v Praze (1929, 1968) a v Moskvě (1958). Jeho urna je uložena na ruském hřbitově v Praze na Olšanech v hrobě V. A. Franceva, jeho jméno na hrobě není uvedeno.
Kudělka Milan – Šimeček, Zdeněk a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. Biograficko-bibliografický slovník. SPN, Praha 1972; Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 2. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996.
Praha XII, Královské Vinohrady, Mánesova 83, Slezská 3; Praha II, Nové Město, Purkyňova 3.
Národní archiv, f. MZV – Ruská pomocná akce, k. 239; Российский государственный архив литературы и искусства, ф. 1115, ф. 2474.
Ваврик, Василий Романович. Краткий очерк Галицко-Русской письменности. Лувен 1973, c. 87; Kudělka Milan – Šimeček, Zdeněk a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. Biograficko-bibliografický slovník. SPN, Praha 1972; Хроника культурной, научной и общественной жизни русской эмиграции в Чехословацкой республике. Т. 1. 1919 – 1929. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2000; ibid, Т. 2. 1930 – 1939. Под ред. Л. Белошевской. Славянский институт АН ЧР, Прага 2001; Сухарев, Юрий Николаевич. Материалы к истории русского научного зарубежья. Кн. 1. Рос. фонд культуры [и др.], Мoсква 2002; Воспоминания. Дневники. Беседы. Русская эмиграция в Чехословакии. Сост. и общ. ред. Л. Белошевская. Славянский институт АН ЧР, Прага 2011.