Gavriil Kondraťjevič Paľčikov
Pocházel z dědičné šlechty. Do armády vstoupil v r. 1875. Bojoval v rusko-turecké válce (1877 – 1878). V r. 1879 dokončil studium na Námořním vojenském učilišti. V září 1889 byl jmenován zástupcem velitele Vojenské káznice Námořní vojenské správy v Sevastopolu. Od r. 1894 zastával velitelské funkce v černomořském loďstvu. V letech 1894 – 1895 velel na torpédoborci, v letech 1897 – 1898 byl vyšším důstojníkem na křižníku Kazarskij a v letech 1898 – 1900 na eskadrové obrněné lodi Dvanáct apoštolů. V letech 1901 – 1903 velel transportní lodi Gonec. V r. 1907 byl poslán do výslužby a zároveň povýšen na brigádního generála, znovu byl do služby přijat v březnu 1915. V letech 1918 – 1920 sloužil jako armádní velitel černomořské dopravní flotily Dobrovolnické armády. V květnu 1920 byl poslán do výslužby. V emigraci žil v Československu. Byl členem Spolku ruských námořních důstojníků v Praze. Byl to jediný ruský admirál, který zemřel v emigraci v Československu. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.
Děti: Jevgenija, provdaná Kučuruga.
Řád sv. Anny 3. třídy (1895), 2. třídy (1906); Řád sv. Stanislava 2. třídy (1902); Řád sv. Vladimíra 4. třídy s mašlí (1904); Medaile Za tureckou válku 1877 – 1878 (1878); stříbrná medaile Pamětní medaile na vládu imperátora Alexandra III. (1896); stříbrná medaile Na památku svaté korunovace Nikolaje II. (1898); bronzová medaile Na památku 200. výročí vítězství u Gangutu (1914).
Praha XVIII, Střešovice, Za octárnou 3. Arch.: Soukromý archiv A. Kopřivové.
Soukromý archiv A. Kopřivové.
Незабытые могилы. Российское зарубежье: некрологи 1917 – 1997. В 6 т. Сост. В. Н. Чуваков; под ред. Е. В. Макаревич. Т. 5. Российская государственная библиотека, Москва 2004; Волков, Сергей Владимирович. Офицеры флота и морского ведомства. Опыт мартиролога. Русский путь, Москва 2004.