Andrej Konstantinovič Ovsjannikov
V r. 1919 maturoval na gymnáziu v Charkově. V r. 1920 byl evakuován do Turecka, v letech 1921 – 1922 žil v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (v Srbsku). V březnu 1922 přijel do Československa. Po absolvování Vysoké školy strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT v Praze pracoval až do své smrti v plzeňských Škodových závodech. Nastoupil do oddělení konstrukce armatur, kde se věnoval výpočtům a konstrukcím pojistných a uzavíracích ventilů a speciálních armatur pro nízké a vysoké tlaky. Byl rovněž pověřen vypracováváním norem a návrhů a projektů pro vyřízení objednávek. Později byl převeden do oddělení parních turbín. V r. 1935 získal československé občanství. Byl členem Svazu inženýrů a architektů (SIA).
Otec: Konstantin (1860 – 1902). Matka: Věra, rozená Kozlova (1868 – 1943). Bratr: V. K. Ovsjannikov. Manželka: Marie, rozená Michálková (13. 12. 1909, Plzeň – ?; manželství bylo uzavřeno 3. 8. 1935 v Plzni). Děti: Vladimír (3. 5. 1936, Plzeň); Michail (14. 9. 1939, Plzeň).
Plzeň, Koterovská 40, Litická 40.
Státní okresní archiv Plzeň, f. Škodovy závody, osobní spis; Kartotéka ruských, ukrajinských a běloruských emigrantů v meziválečném Československu (Slovanská knihovna Praha).