Alexej Ivanovič Ovsjannikov

V r. 1904 dokončil studium v semináři ve Starém Oskolu. V témže roce vstoupil do Strany socialistů-revolucionářů (eserů). Učil nejprve na základní škole (1904 – 1912) a v letech 1912 – 1915 na Charkovském obchodním učilišti. Během první světové války sloužil v letech 1915 – 1917 jako vyšší poddůstojník u chemické roty na jihozápadní frontě. V letech 1918 – 1919 byl členem vedení Svazu spotřebních spolků města Tim. V r. 1919 vstoupil do Děnikinovy armády, kde sloužil u železniční roty. Byl evakuován ze Sevastopolu do Konstantinopole. Odjel do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, kde pracoval v cukrovaru. V r. 1922 přijel do Československa. V letech 1922 – 1924 byl zaměstnán jako vedoucí ubytovny Zemgoru (Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv; nepolitická organizace pomáhající emigrantům) a v letech 1928 – 1929 jako účetní ruských bytových družstev. Od r. 1939 učil ruštinu, v témže roce získal československé občanství. Byl členem vedení Svazu ruských pedagogů středních a základních škol v ČSR a členem pražské skupiny Rolnické strany práce (od r. 1934 člen ústředního výboru strany). Byl členem redakční rady stranického věstníku Znamja Rossii. 21. května 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ, deportován do SSSR a odsouzen k pětiletému trestu odnětí svobody. Zemřel ve Vladimirském vězení. 21. července 1992 byl rehabilitován.