„Papežové a mullové anebo Jan Hus.“ Misionářská lingvistika v Rusku před rokem 1917 a české stopy
Srdečně zveme všechny zájemce na přednášku „Papežové a mullové anebo Jan Hus.“ Misionářská lingvistika v Rusku před rokem 1917 a české stopy, kterou prosloví Katarína Džunková v rámci Kruhu přátel českého jazyka ve středu 11. března 2026 od 18:00 na Filozofické fakultě UK (Nám. Jana Palacha 2, Praha 1, místnost č. 18).
Anotace:
Území Ruského impéria (1721 – 1917) obývaly desítky domorodých národů, z nichž mnohé až do 19. století neměly vlastní písemnictví. Autory prvních gramatik a slovníků těchto jazyků byli kromě západních vědců často také ruští pravoslavní misionáři. Nové gramatiky byly použity k překládání Bible, liturgie a dalších církevních nebo světských textů, které sloužily k tomu, aby si obyvatelstvo osvojilo křesťanskou věrouku a gramotnost – v cyrilici, která usnadňovala pozdější výuku ruského jazyka. Celkově vytvořili pravoslavní misionáři tištěné gramatiky, slovníky a abecedáře asi 37 jazyků z osmi jazykových rodin, přičemž pokud bychom brali v úvahu jednotlivé dialekty a materiály dochované v rukopisech, toto číslo bude ještě větší. Mnohé z nich představují přínos k výzkumu jazyků Sibiře nebo Aljašky. Zároveň se dá v misionářských materiálech sledovat církevní a státní politika vůči indigenním národům. V přednášce vysvětlíme, z jakých gramatik a jazykových teorií ruští pravoslavní misionáři vycházeli, z jakých jazyků překládali Bibli, jak přistupovali k překladu liturgie a vytváření nových abeced. I tady se však vyskytují české stopy. Byl to český jezuita Jan Milan, komu se v roce 1699 podařilo popsat kalmyčtinu. Byl to systém české diakritiky, na který odkazovali ruští misionáři v diskusích o zavedení doplňujících znaků do nových abeced ve druhé polovině 19. století. A byl to právě Jan Hus, o němž se pojednávalo v tatarském spisu ze začátku 20. století.
