Literární krajiny paměti

Autorské projekty vedou k přípravě monografických výstupů mapujících geopoetická místa Balkánského poloostrova utvářejících specifickou stopu (nejen) v literárních textech. Jedná se jak o návaznost na koncept Claudia Magrise „paměť řeky“ (Dunaje) procházející střední Evropou směrem na Balkán, tak o koncept „kulturní krajiny“ a jejího genia loci zachyceného na pohlednicích vybraných balkánských měst. Výzkum je založen především na kulturněhistorickém konceptu krajiny a má výrazný interdisciplinární charakter.
 

Paměť řeky. Proměny podunajské kulturní krajiny mezi střední Evropou a Balkánem

Projekt mapuje proměny kulturní krajiny v zemích střední a jihovýchodní Evropy v kontextu metodologických úvah symbolické geografie na jedné straně a podob historické paměti na straně druhé. Příznačnou osou v metaforickém i faktickém vyznění je střední a dolní tok Dunaje propojující naznačená geokulturní prostředí, jejichž kulturněhistorické narativy podléhaly mimo jiné v souvislosti s pádem komunismu v zemích východního bloku četným proměnám, redefinicím a reinterpretacím. Jedním z inspirujících přístupů se stává nové čtení knihy Dunaj Claudia Magrise a její další možné interpretace. Připravovaná kniha si klade za cíl načrtnout interdisciplinární model literárních reflexí a obrazů z kulturní historie propojující racionalitu empiricky založeného poznávání s emocionalitou citového prožívání krajiny, paměti a plynutí času v životě jednotlivce i celých společenských struktur mezi střední Evropou a Balkánem.
 

Genius loci balkánského města. Tři studie o kulturní krajině na slovanském jihu 

Připravovaná kniha je volným souborem tří studií, jež se věnují různým podobám vztahu člověka a kulturní krajiny, která jej obklopuje. Snaží se nacházet odpověď na otázky, jak v etnicky a kulturně heterogenním prostředí slovanského jihu lze definovat v širší diachronní perspektivě genia loci nejen rurální, ale zejména urbánní krajiny. Pozornost ve zvýšené míře věnuje vztahu slova a obrazu, neboť literární záznamy především cestopisné literatury a jí blízkých žánrů doplňuje o analýzu pramenů vizuální povahy, zejména dobových rytin, vedut a místopisných pohlednic. 

První studie se zabývá pronikáním topografických pohlednic na slovanský jih a místům, která jsou na nich zobrazována. 

Druhá studie se zaměřuje na cařihradský zájezdní hostinec Balkapanhan, který vnímá jako příklad kulturně příznakového místa významného pro formování zejména bulharské kulturní identity v době tzv. národního obrození. 

Třetí studie se snaží postihnout klíčové dějinné zvraty městské krajiny makedonské metropole Skopje. Sleduje podoby kulturní paměti vázané nejen na ničivé zemětřesení z roku 1963, které celkově rozrušilo její urbanistický ráz, ale také na její další vrstvy související s přeměnami metaforicky nahlíženého palimpsestu historického vývoje tohoto města. Jedná se především o odkaz osmansko-orientální architektury či úvahy o „evropeizačních“ přeměnách města poté, co vardarskou část Makedonie v roce 1913 získalo Srbsko. Posledním zvratem je pak tzv. projekt Skopje 2014, související s tehdejším úsilím identifikovat makedonský kulturněhistorický narativ s antickou tradicí.