Lehnprägungen im Tschechischen und Sorbischen. 

V mono­gra­fii se zabý­vá­me slo­vo­tvor­ný­mi a syn­tak­tic­ký­mi kal­ky v hor­ní i dol­ní lužic­ké srbšti­ně a češ­ti­ně z hle­dis­ka dia­chron­ní­ho, mate­ri­ál jsme čer­pa­li pře­de­vším z kor­pu­sů Hotko, Dotko a Diakorp.
První kapi­to­la shr­nu­je dosa­vad­ní výzkum jazy­ko­vých kon­tak­tů, jazy­ko­vých sva­zů a jazy­ko­vých změn. Dále se zde zabý­vá­me otáz­kou, jak zahr­no­vat kal­ky do slo­vo­tvor­né­ho sys­té­mu jazy­ka, shr­nu­je­me vývoj spi­sov­ných lužic­kých srbštin a spi­sov­né češ­ti­ny a popi­su­je­me puris­tic­ké ten­den­ce v Lužici, Čechách a v Německu. Věnujeme se také někte­rým pro­blé­mům dia­chron­ní­ho popi­su slo­ves­né valen­ce.
Ve dru­hé kapi­to­le cha­rak­te­ri­zu­je­me pou­ží­va­né meto­dy a data.
Třetí kapi­to­la je zamě­ře­na na vývoj slo­ves­né valen­ce slo­ves ‚učit‘, ‚nau­čit‘, ‚zvyk­nout‘ (3.1) a ‚srov­nat‘ (3.2) v češ­ti­ně a lužic­ké srbšti­ně a sle­du­je­me i význa­mo­vé roz­dí­ly u těch­to slo­ves. Data uka­zu­jí na adap­ta­ci valenč­ních rám­ců odpo­ví­da­jí­cím ekvi­va­len­tům v lati­ně a něm­či­ně.
Ve čtvr­té kapi­to­le se zabý­vá­me vývo­jem deri­va­ce s před­po­na­mi před-/pśed- a nad- a jejich kon­ku­renč­ní­mi slo­vo­tvor­ný­mi pro­střed­ky prědk a před-. Ty se zda­jí být v češ­ti­ně a lužic­ké srbšti­ně obzvlášť ovliv­ně­né kon­takt­ní­mi jazy­ky. I zde pozo­ru­je­me adap­ta­ci séman­tic­ké struk­tu­ry zkou­ma­ných slo­vo­tvor­ných pro­střed­ků, kte­rá nej­dá­le pokro­či­la v hor­no­lužic­ké srbšti­ně.
Pátá kapi­to­la shr­nu­je zjiš­tě­né výsled­ky a nále­zy a nasti­ňu­je otáz­ky mož­né­ho budou­cí­ho výzkumu.

Recenze:

Roland Marti: Katja Brankačkec, František Martínek, Anna Paap: Lehnprägungen im Tschechischen und Sorbischen. Eine dia­chro­ne, kor­pusbasier­te Analyse aus­gewähl­ter Lexeme und Präfixe. Berlin etc.: Peter Lang 2019 (= Sprach- und Kulturkontakte in Europas Mitte. Studien zur Slawistik und Germanistik; 11), 314 S. /​137 – 146.