Konstantin Nikitič Ivšin

V r. 1904 maturoval na reálném gymnáziu v Kyjevě, v letech 1905 – 1908 studoval na vojenské akademii ve Vilnu. V r. 1913 začal studovat na Právnické fakultě Univerzity sv. Vladimira v Kyjevě. Studium přerušil a vstoupil do České družiny. 3. září 1914 byl jmenován velitelem 3. roty a v r. 1916 velitelem 2. československého střeleckého pluku. V dubnu 1918 na vlastní žádost z československé armády odešel a sloužil jako ordonanční důstojník v úřadu kyjevského guberniálního starosty. V lednu 1919 znovu vstoupil do československé armády a 15. ledna opustil Rusko s transportem Dněprovské družiny. Do Prahy přijel 31. července 1921. Od 1. srpna téhož roku byl zástupcem velitele 9. československého střeleckého pluku K. H. Borovského v Mostě. V březnu 1922 byl převelen k 12. střeleckému pluku generála M. R. Štefánika v Komárně. Dále sloužil u 7. československého Tatranského střeleckého pluku v Nitře (1924), u 3. střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova v Kroměříži (1927 – 1928) a u 10. střeleckého pluku Jana Sladkého Koziny v Brně (1928 – 1933). V letech 1928 – 1933 studoval obor filozofie, dějiny umění a estetika na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, v r. 1933 získal titul doktora filozofie. V září 1933 byl trvale přidělen jako vědecký pracovník do II. archivního oddělení Památníku Osvobození. V lednu 1940 byl přidělen k Ministerstvu školství a do května 1942 pracoval ve Slovanské knihovně. 1. června 1942 byl jako legionář poslán do výslužby. V květnu 1945 se aktivně účastnil Pražského povstání. Dekretem Ministerstva národní obrany ze dne 5. 5. 1945 byl znovu povolán do činné vojenské služby a přidělen k Vojenskému historickému archivu. V říjnu téhož roku byl povýšen na plukovníka. V dubnu 1947 byl penzionován. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech. Jeho literární pozůstalost předala manželka v sedmdesátých letech do Archivu Národního muzea.