Vasilij Stěpanovič Dragomireckij
Vystudoval Lazarevský institut orientálních jazyků v Moskvě. Pracoval na Ministerstvu zahraničních věcí v Petrohradě, byl členem ministerské rady. Po revoluci byl jako člen delegace ukrajinského getmana P. P. Skoropadského vyslán do Bulharska a do Československa. Od r. 1925 žil v Praze. Zabýval se problematikou českých kolonistů na Volyni. Je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.
Otec: Stepan. Manželka: Naděžda, rozená Ljubeľ-Mogilinskaja (1877 – 1981, Praha). Děti: Konstantin (1896, Petrohrad – ?; získal československé občanství. 5. července 1945 byl zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ a deportován do SSSR. Za činnost v antisovětské organizaci byl odsouzen na deset let v nápravněpracovních táborech. Jeho další osud není znám. V r. 1992 byl jako oběť politických represí na Ukrajině rehabilitován.).
Práce ruské, ukrajinské a běloruské emigrace vydané v Československu 1918 – 1945 (Bibliografie s biografickými údaji o autorech). D. 1, sv. 1. Bibliografii zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková, biografická hesla zpracoval Jiří Vacek za spolupráce a redakce Z. Rachůnkové a M. Řehákové; úvod J. Vacek. Národní knihovna ČR, Praha 1996.
Národní archiv, f. Oni byli první; Soukromý archiv A. Kopřivové.