Vladimir Vasiljevič Dobrynin

Pocházel ze šlechtické rodiny z Oblasti vojska Donského, jeho otec byl důstojník. V letech 1895 – 1901 studoval v Donské kadetní škole imperátora Alexandra III., v letech 1901 – 1904 na Michajlovském dělostřeleckém učilišti a v letech 1910 – 1913 na Nikolajevské vojenské akademii. Sloužil u Donské 3. baterie, v jejíchž řadách se zúčastnil rusko-japonské války. Od r. 1913 byl členem Generálního štábu Moskevského vojenského okruhu. V letech 1913 – 1914 působil jako profesor vojenských věd na Alexandrovské vojenské akademii v Moskvě. V letech 1914 – 1915 byl starším důstojníkem Generálního štábu 53. pěchotní divize. V r. 1915 při obklíčení 20. armádního sboru v Augustovském pralese v Prusku padl do německého zajetí; v srpnu 1918 byl propuštěn. Od srpna 1918 byl náčelníkem zpravodajského a od července 1919 operačního oddělení štábu Donské armády. V březnu 1920 byl evakuován z Novorossijska do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, v r. 1921 přijel do Československa. Věnoval se přednáškové činnosti, psal do časopisů s vojenskou tematikou (např. Vojenské rozhledy). Byl členem Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR, Ruské historické společnosti v ČSR, Kroužku pro studium světové války při Ruské lidové univerzitě, Spolku důstojníků-dělostřelců a Donské kozácké stanice v Praze. Je pohřben na ruském hřbitově v Praze na Olšanech.