Sergej Michajlovič Djaďkov

V r. 1917 maturoval na Donském novočerkasském gymnáziu. Na podzim 1917 nastoupil na přírodovědeckou fakultu rostovské univerzity, ale kvůli nemoci studia přerušil. V r. 1918 začal studovat v Polytechnickém institutu v Novočerkassku obor matematika a její využití ve fyzice a astronomii, v r. 1919 nastoupil na Námořní učiliště v Novočerkassku. Jako pomocný mechanik se plavil na lodi Kubáněc. Onemocněl břišním tyfem, po uzdravení byl v prosinci 1919 převelen na loď Straž a poté k flotile motorových strážních lodí. Na podzim r. 1920 byl evakuován do Konstantinopole. Byl členem Svazu ruských studentů v Konstantinopoli a Svazu ruských techniků a inženýrů v Turecku. Sloužil na ruských lodích, které se plavily pod francouzskou vlajkou. 25. října 1921 přijel se skupinou studentů do Československa. V listopadu začal studoval elektrotechniku na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT. Současně navštěvoval semináře o radiotechnice, organizované Komitétem pro umožnění studia ruským a ukrajinským studentům v ČSR. Podílel se na založení rusko-české stanice Radiosekce při Univerzitě Karlově. V letech 1926 – 1928 pracoval na univerzitě jako asistent prof. Augustina Žáčka. V r. 1929 začal pracovat ve firmě Krešl a spol. V r. 1933 byl spolu s ostatními pracovníky převeden do firmy Radiotechna s.r.o. Telefunken, pro kterou D. zkonstruoval radiopřijímače Big Ben a Amerigo. Po válce v období znárodňování pracoval ve Výzkumném ústavu pro elektronickou fysiku, kde vedl oddělení teorie obvodů, přesného času a kmitočtu. V r. 1953 byl pověřen vedením přípravných kroků k založení Ústavu teoretické radiotechniky (dnes Ústav fotoniky a elektroniky Akademie věd České republiky) a v letech 1955 – 1963 byl jeho ředitelem. Po odchodu z funkce ředitele zůstal v ústavu jako vědecký pracovník a plně se věnoval vědecké práci. Byl členem Československé kybernetické společnosti při ČSAV.