Vladimir Grigorjevič Charževskij

V r. 1910 začal studovat v petrohradském Báňském institutu. V září 1911 dobrovolně vstoupil do armády, v srpnu 1912 byl v hodnosti podporučíka převelen do zálohy. Po vypuknutí první světové války byl povolán do armády. Sloužil na Severozápadní a Rumunské frontě. Začátkem r. 1918 vstoupil do Dobrovolnické armády. Sloužil v divizi generála M. G. Drozdovského, s níž se zúčastnil Druhého kubáňského pochodu. Byl posledním velitelem Drozdovského pěší divize v bojích u Perekopu. V září 1920 byl povýšen na brigádního generála. V listopadu téhož roku byl s armádou evakuován z Krymu na poloostrov Gallipoli. Odtud v r. 1921 odjel do Bulharska, kde se příležitostně živil těžkou manuální prací. Do Československa přijel bez vstupního víza 10. srpna 1924, v témže roce začal studovat na Vysoké škole báňské v Příbrami. Intenzivně se zabýval dějinami Drozdovců, sbíral archivní materiály týkající se Drozdovského divize (jeho archiv je v současné době uložen ve Státním archivu Ruské federace). Byl členem Ruského vševojenského svazu, předsedou Gallipolského krajanského spolku v Praze a Jednoty Drozdovců v ČSR a ve Francii. Na konci druhé světové války odjel do Německa, od r. 1949 žil v Maroku. Pracoval jako účetní ve firmě Renault. Byl členem vedení Marockého pododdělení Ruského vševojenského svazu. V r. 1956 se odstěhoval do USA, kde pracoval jako projektant ve stavební firmě. Předsedal Spolku Gallipolců v USA a byl posledním generálem, který předsedal Ruskému vševojenskému svazu. Byl pohřben na ruském hřbitově v Novo-Divjejevském klášteře ve státě New York.