Sergej Ivanovič Četverikov

Pocházel z rodiny drobného kupce. Maturoval na černigovském gymnáziu. Vystudoval Historickou a filologickou fakultu Moskevské univerzity a Moskevskou duchovní akademii (1896). Byl knězem Něpljujevova bratrstva. V letech 1907 – 1920 učil náboženství na Poltavské kadetní škole, se kterou byl 31. října 1920 evakuován do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. V letech 1920 – 1923 působil v Bosně jako představený církevní obce. V r. 1924 odjel do Československa. Usadil se na Slovensku. Od srpna 1924 do června 1928 byl představeným církevní obce při ruském kostele sv. Mikuláše v Bratislavě. Byl členem Bratrstva Jana Kronštadtského, založeného v r. 1925 při pravoslavném klášteře v Ladomirové na Slovensku. V r. 1928 odjel do Francie. Do r. 1931 byl zpovědníkem při Ruském studentském křesťanském hnutí a představeným církevní obce při kostele Uvedení přesvaté Bohorodice do chrámu v Paříži. V r. 1937 odjel do Finska do kláštera Vaalam, kde pracoval na knize o starci Paisiovi Veličkovském. V r. 1940 odjel k synovi na Slovensko do Bratislavy. V r. 1942 vstoupil do kláštera ctihodného Jova Počajevského v Ladomirové. Je pochován v Bratislavě na hřbitově Slavičí údolí.