Boris Vladimirovič Čebotarev

Do Československa přijel společně s rodiči v r. 1922. Navštěvoval Ruské reformované reálné gymnázium v Praze, v r. 1929 přešel na Ruské reformované reálné gymnázium v Moravské Třebové. V r. 1935 přijel se školou do Prahy, kde se obě gymnázia spojila. Po maturitě v r. 1938 studoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy, v letech 1939 – 1943 studoval ruský jazyk a literaturu na bratislavské Slovenské univerzitě. Byl aktivním členem Národního svazu práce v Praze i v Bratislavě. V r. 1941 se stal hlasatelem ruského programu Slovenského rozhlasu. V r. 1943 získal titul PhDr. a začal učit ruštinu na obchodní akademii v Popradě. Aktivně se účastnil Slovenského národního povstání. V dubnu 1945 byl v Popradě zatčen jednotkami sovětské vojenské kontrarozvědky SMERŠ, deportován do SSSR a odsouzen na deset let v nápravněpracovních táborech. Začal spolupracovat se sovětskou tajnou službou a na Slovensko se vrátil již za dva roky. Od r. 1949 pracoval ve firmě, zabývající se zahraničním obchodem, současně přednášel ruštinu na ekonomické fakultě Vysoké školy hospodářských věd. V letech 1954 – 1957 s manželkou v západním Berlíně získávali kontakty a informace o členech Národního svazu práce (byli prozrazeni). Od r. 1958 vedl katedru ruského jazyka na Stavební fakultě Slovenské vysoké školy technické. Dlouhodobě působil jako lektor ruštiny a vedoucí katedry ruského jazyka na Filozofické fakultě Univerzity J. A. Komenského v Bratislavě. Je autorem řady učebnic pro střední a vysoké školy a Rusko-slovenského technického slovníku. Od 6. února 1954 byl veden jako agent Státní bezpečnosti pod registračním číslem 1719, spolupráce byla ukončena 30. 7. 1964 (pod arch. č. 585663 MV). Je pochován v Bratislavě na hřbitově Slavičí údolí.