Sergej Ivanovič Bevad

Představitel politické strany Národní svaz práce. V r. 1920 byl evakuován společně s rodiči. Od r. 1926 žil v Praze, kde studoval na Ruském reformním reálném gymnáziu (maturoval v r. 1930). Vystudoval Vysokou školu strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT. Byl členem Ruského tenisového klubu a pražského oddílu Vítězů (ruská emigrantská organizace, podobná skautingu) při Ruském studentském křesťanském svazu. Od r. 1933 byl členem politické strany Národní svaz práce; na konci třicátých let založil v Plzni jeho odbočku, kterou vedl. V dubnu 1941 byl zatčen gestapem a do začátku července vězněn. Po intervenci hlavního redaktora berlínských ruských novin Novoje slovo V. M. Despotuliho byl propuštěn a poslán pracovat do Berlína. Z Berlína utekl, ilegálně se dostal do Varšavy a začal tam pracovat na Rosenbergově Ministerstvu pro obsazená východní území. V létě r. 1943 vstoupil do ruských kozáckých jednotek v rámci Kozáckého tábora (Kazačij stan), který byl součástí německých ozbrojených sil na území jižní části SSSR. V hodnosti setníka sloužil jako pobočník a překladatel ve štábu polního atamana Donského vojska S. V. Pavlova. Byl členem redakce novin Na kazačjem postu. Podle některých pramenů byl zavražděn, podle jiných spáchal sebevraždu. Byl pochován na místním hřbitově v Proskurově (dnes Chmelnick) na Ukrajině.