Slovník jazyka staroslověnského I.-IV.
Lexicon linguae palaeoslovenicae
- Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.
I. Praha 1966, LXXXIV + 853 s., A‑Ћ
II. 1973, 638 s., K‑O
III. 1982, 671 s., P‑R
IV. 1997, 1046 s., S‑y
V. 2016, Dodatky a opravy k I. dílu
Dosud nejrozsáhlejší staroslověnský slovník na světě. Zachycuje úplnou slovní zásobu staroslověnského jazyka do konce 11. století a církevněslovanských památek českého původu. Zařazeny jsou i mladší texty církevněslovanské, které mají cyrilometodějský původ. Vyexcerpováno bylo téměř 100 rukopisů.
- Záhlaví hesel jsou normalizována do klasické staroslověnštiny.
- Jednotlivá hesla přinášejí výčet všech pramenů, v nichž je lexém doložen, rozlišení jednotlivých významů, latinský a řecký ekvivalent, latinský výklad slova a překlad do češtiny, ruštiny a němčiny.
- Dokladový materiál zachovává pravopis jednotlivých rukopisů. Doklady jsou citovány s přihlédnutím k neslovanským předlohám.
- V závěru každého hesla je odkaz na staroslověnská synonyma.
V roce 2006 byly všechny 4 svazky slovníku fototypicky vydány vydavatelstvím Univerzity Sankt-Peterburg.
Nově jsou zpracovávány také Dodatky ke Slovníku jazyka staroslověnského.
V letech 2010 – 2016 byly sešitově vydávány Dodatky a opravy k I. dílu.
Jako pendant k tomuto slovníku vzniká Řecko-staroslověnský index (1. díl, Praha 2014).
Z materiálů SJS vychází také Etymologický slovník jazyka staroslověnského (Praha 1989 – 2022). Koncepčně na Slovník jazyka staroslověnského navazuje také chorvatský Rječnik crkvenoslavenskog jezika hrvatske redakcije (Zagreb 1991 – ) či makedonský Rečnik na crkvenoslovenskiot jazik od makedonska redakcija (Skopje 2000 – ).
