Anarchie a evidence. Esej o psaní a vidění
- Slovanský ústav AV ČR, v. v. i.
- Academia
- Práce Slovanského ústavu AV ČR, Nová řada
- 978-80-86420-64-6 (Slovanský ústav)
- 978-80-200-3039-9 (Academia)

Práce Slovanského ústavu, Nová řada, sv. 46
Moderní literatura spočívá na decentralizovaném psaní a nehierarchickém prezentování v původní nerozlišitelnosti událostí. Moderní literatura nezakládá dílo, ale proces psaní, který dílo rozkládá. Psaní je anarchie a pokračuje jako evidence toho, co chce být řečí sděleno, jako jisté setrvání sdělení v čase. Moderní umělecký jazyk se snaží událostem přiblížit až na hranici jejich reprezentace a ukázat je v jejich stávání se událostmi. Takový jazyk se stává jazykem pohybu, jazykem kinematografickým a evidentním. Psaní je „permanentní evidencí“, je clonou (Gombrowicz) i průhledem (Nabokov). Kniha pojednává o projevech psaní a vidění nejen v tvorbě Gombrowicze a Nabokova, ale také Babela, Becketta, Bělého, Čechova, Kafky, Pilňaka anebo Prousta.
Recenze:
- Veronika Košnarová in: Česká literatura 68 (202), č. 4, s. 506 – 510.
Akt (ne)víry (Kramerius), Akt (ne)víry (ÚČL) - Libor Staněk: Psaní jako maso a krev. Anarchie a evidence Miroslava Olšovského in: A2, roč. 16, čís. 14, 2020, s. 5.